U-10 (2013) | 31.05.2017

Úchvatný bronz na Ondrášovka cup 2017

Uplynulý víkend se v Českých Budějovicích konal další turnaj ze sérií mládežnického poháru FAČR, neboli Ondrášovka cup. Na jihu Čech se utkaly týmy v kategorii U10 a my dosáhli až na bronz, což jak napovídá nadpis je úchvatné.

Na Ondrášovku jsme, jako trenéři, jeli s cílem probojovat se do zlaté skupiny. Věděli jsme, že kluci mají na to probojovat se do semifinále, ale vzhledem ke konkurenci v ročníku 2007 po celé republice, jsme také věděli, že na to mají i další týmy. Sparta, Slavia, Bohemians, Hradec a nepochybně i další týmy mají sílu na to celý turnaj vyhrát, o to více nás těší, že jsme do semifinále postoupili my. Sice jsme nezvládli semifinálové klání se skvěle připravenou Sigmou, ale mrzet nás to rozhodně nemusí. Máme bronz, který v této kategorii má beztak cenu zlata, neboť držet se na špičce je mnohem náročnější a jeden turnaj není ukazatelem kvality. Myslím si však, že v uplynulé sezóně jsme předváděli skvělé výkony a měli velmi dobré výsledky. Bronz z Ondrášovky je tak pomyslnou třešničkou, kterou si kluci rozhodně zasloužili. Nyní, ale hezky popořadě.

Turnaj totiž pro nás nezačal úplně ideálně. První tři zápasy jsme se herně hledali. Chyběla myšlenka, kombinace, důraz, na kluky jistě dolehla nervozita, naštěstí jsme v bitvách se Žilinou i Duklou nějakým způsobem ukopali dvakrát po třech bodech a prohra s týmem SKP České Budějovice byla dostatečnou fackou, proto aby se na hřišti něco změnilo. Nebudu lhát, všichni trenéři jsme do duelu se Sigmou, jedním z mnoha favoritů na celkový triumf, nešli úplně s velkým sebevědomím, ovšem kluci konečně ukázali, co se v nich skrývá. Nasazení, bojovnost, tlačení se dostřel, rychlé kombinace, zkrátka vše fungovalo, a na vysoké úrovni. Soupeř z Olomouce hrál skvěle a my konečně také. Povedlo se nám poprvé získat tři body, na které jsme mohli být pyšní a v krasojízdě jsme pokračovali. Rozstříleli jsme zaskočenou Příbram, kde zazářil svým trestným kopem Filip Skokan, jeho přesně mířený projektil málem roztrhal síť. Porazili jsme také Spartu, která nás po úvodní brance tlačila do naší brány, kde i Ondra Kučera musel z brankové čáry vykopávat téměř jistý gól. Ovšem zápas to byl vyrovnaný, v jeho druhé polovině jsme zase přitápěli pod kotlem my a nakonec se nám podařilo vstřelit po krásné akci i druhou branku. Velmi důležité vítězství. Po obědě jsme skvěle nastoupili i na pražské Bohemians. Po ruce ve vápně penaltu proměnil Vrážel, následně jsme zahodili několik šancí a soupeř dokázal srovnat. Asi jsme měli vyhrát, ale nakonec jsme mohli být rádi za bod, neboť samostatný únik soupeře v poslední minutě zpomalil dobře vyběhnutý Jáchym Hudák. Stejně však kluci předvedli skvělý výkon. Proběhnuté zápasy ve vysokém tempu a nasazení se velmi podepsaly na únavě. Do posledních dvou zápasů jsme nenastupovali úplně čerství. Vítězství s Boleslaví jsme ještě zvládli ukopat, ale Baník se nám porazit nepodařilo. Na obou týmech byla znát únava, navíc do utkání nešťastně vstoupil i rozhodčí, který svou nejistotou a ledabylým výkonem nechal rozvášnit nejen trenéry, ale i tábory obou fanoušků. Bohužel se následně začalo přiostřovat i na hřišti, za což nejvíce pykal Jan Zelinger, který při samostatném úniku byl likvidačně zastaven zezadu. Vypadalo to vážně, ale po klidovém režimu se dal Honza do kupy a do druhého dne byl připraven.

Nedělní ještě teplejší, ba tropický, den zbývalo dohrát základní skupinu. Jistě jsme přehráli Jihlavu a v posledním klání s Mostem zachraňovali remízu. Remízu, která byla neuvěřitelně šťastná. Právě díky ní jsme Most poslali z posledního postupového místa do Zlaté skupiny a týmy z Ostravy a Budějic, které nás porazili, nechali ve Stříbrné. V tabulce jsme sice zůstali čtvrtí, ovšem do Zlaté skupiny si přenesli nejvíce bodů z odehraného základu naší skupiny.

Úvodní duel proti Vítkovicím byl skvělý. Hra měla tempo a oba týmy potvrzovali, že jsou ve Zlaté skupině právem. Stejně tak utkání skvěle podporovali spřátelené tábory fanoušků, což bylo úžasné. Utkání po několika šancích na obou stranách rozhodl Drobný dalekonosnou pumelicí do šibenice. Sklonit jsme se museli až v zápase se Slavií, kterému zřejmě spíše slušela remíza. Obě mužstva se rvala ze všech sil, ovšem zatímco Adam Komárek tváří v tvář gólmanovi umístil střelu jen těsně vedle tyče, tak Slavie svou šanci využila. Prohra nás však zřejmě spíše posilnila. V bitvě s velmi kvalitním Ústím, které navíc na turnaj přijelo s obrovskou formou, jsme soupeře předčili. Do třetího gólu soupeř odolával a sám si tvořil příležitosti, ovšem výsledek již napravit nedokázal. Semifinále se v tu dobu dalo považovat za reálné, bylo ovšem potřeba ještě pár bodů. Ty jsme doslova ukopali, ubojovali a urvali s Českými Budějovicemi. Brzy jsme se dostali do vedení díky brance Jana Dostála, ovšem poté začala být hra poněkud nervózní. Soupeř měl ke gólu několikrát blízko, nicméně radost mohla zůstat na naší straně. Do duelu s Opavou jsme šli s tím, že stačí jediný bod (tedy alespoň my, trenéři, kluci nic netušili), abychom okusili semifinále. Zápas nastartoval Jan Zelinger dvěma brankami během úvodní minuty. Po našich dalších příležitostech se prosadil naší ledabylostí v obraně soupeř a hra poněkud houstla. Nakonec jsme však výhru oslavili, stejně jako postup do semifinále. Věřte nebo ne, ale v životě jsem nezažil, tak klidné derby s rivalem z Hradce Králové. My jsme do zápasu vstupovali s tím, že chceme vyhrát, ovšem také s vědomím postupu, čili jsme na pilu zas tolik netlačili. Soupeř pravidelně kontroloval bdělost našeho brankáře, vždy se ovšem jednalo spíše o střely z povzdáli, kterým chyběla přesnější muška. Hradeckou svatyni zase pořádně rozezvučel Jan Dostál, když po skvělé individuální akci orazítkoval břevno. Zlatou skupinu jsme nakonec vyhráli, ze vzájemných konfrontací jsme vyšli nejlépe. Tak se ale bohužel tento turnaj nehraje, následovalo semifinále.

Semifinále, stejně jako každý zápas v ,,play off“ formátu, zvlášť u této věkové kategorie je vždy tak trochu vabank. Všechny čtyři týmy v semifinále by si titul zasloužili, bohužel ho může získat jenom jeden a shodou okolností ho získal náš semifinálový soupeř. Sigma nastoupila do utkání koncentrovaná a skvěle připravená. Již jsme spolu hráli, takže přesně tušili, co od nás čekat a příliš nám toho na hřišti nedovolili. Po sporně nařízeném trestném kopu šel soupeř do vedení a po našich dvou chybách v obranné fázi olomoučtí opět trestali. Naši kluci byli nervózní, celkem zbytečně. Na postup určitě měli, ovšem v zápase to vidět nebylo a Sigma postoupila zcela zaslouženě.

Nervozita vstoupila i do bitvy o bronzové medaile. Navíc sil už kluci také neměli zrovna na rozdávání. Další východočeské derby dopadlo lépe pro nás. Vyzdvihnout zde musíme rozhodující gól Jana Dostála a hlavně fantastický výkon Jáchyma Hudáka, který nás v brance několikrát podržel a pod vítězství se podepsal velmi tučným písmem. Je nutno dodat, že Hradec měl více šancí, více se mu dařilo, měl i více sil, štěstí ovšem stálo při nás.

Klukům musíme moc poděkovat, předvedli skvělé výkony a bronz si zasloužili, taktéž děkujeme všem fanouškům (rodičům), který to v ochozech za nehorázného parna rozpalovali ještě víc. Třetí místo v této konkurenci je cenné, o to víc, že jsme mohli být klidně třeba osmý a i to by byl úspěch, neboť konkurence je neuvěřitelně vyrovnaná. Jedná se o obrovský úspěch, na kterém jsme pracovali celý rok, a to nejenom hráči, kteří finálový turnaj odehráli, ale všichni, kteří k nám patří. Jsme jeden tým, spolu se posouváme dopředu, spolu na sebe působíme. Ocenění patří každému z nás.

FK Pardubice: Hudák Jáchym – Vrážel Daniel, Skokan Filip, Kučera Ondřej, Komárek Adam, Čáslavka Ondřej – Čihák Vojtěch, Drobný Lukáš – Dostál Jan, Schejbal Filip, Schejbal Dominik, Vencl Ondřej, Zelinger Jan

Výsledky ve skupině ,,B“

FK Pardubice – MŠK Žilina 2:1

(Vrážel, Schejbal D.)

FK Pardubice – FK Dukla Praha 1:0

(Drobný)

FK Pardubice – SKP České Budějovice 0:1

FK Pardubice – SK Sigma Olomouc 3:1

(2x Dostál, Zelinger)

FK Pardubice – 1. FK Příbram 6:1

(3x Dostál, Skokan, Schejbal D., Zelinger)

FK Pardubice – AC Sparta Praha 2:0

(Dostál, Drobný)