Pohár | 28.08.2015

Rychle gól, nebo bude boj, tuší Fusek

Osoba nežádoucí. Přesně takovou cedulku by si s trochou nadsázky mohl v neděli dopoledne pověsit na záda Dominik Fusek. Právě rána šikovného pardubického záložníka z 25 metrů zajistila loni Pardubicím postup na hřišti Převýšova.

Do hry ho tehdy poslal tehdejší šéf lavičky Martin Hašek až po přestávce, kdy nahradil jeho syna, jenž v té době hájil pardubické barvy. Fuskovu první loženku bývalý převýšovský gólman Ottmar nadvakrát zlikvidoval, ale na tečovaný projektil ze 73. minuty už neměl nárok. "Byl to šťastný gól," přiznává při vzpomínce dvacetiletý Dominik Fusek.

Co ještě vám utkvělo v hlavě?

Je to matné, ale věděli jsme, že se proti nám budou chtít vyhecovat, aby nás porazili. První půle byla ve znamení soubojů uprostřed hřiště. Začal jsem na lavičce a nastoupil až do druhého poločasu. Hra byla pořád stejná, ale pak jsme naštěstí dali první gól, který gólmanovi propadl.

Cítíte na atmosféře v kabině, že byste v případě postupu mohli narazit na zvučné Teplice?

Je to znát. Utkání je pro nás důležité, protože bychom určitě chtěli, aby sem Teplice přijely a diváci se měli na koho jít podívat. Budeme jenom rádi, když se nám povede postoupit. Loni se nám to nepodařilo, protože jsme vypadli těsně předtím v Domažlicích, kde jsme prohráli smolným gólem. Věřím, že letos to napravíme.

V poháru se favorité se slabšími soupeři trápí. Jak tomu předejít, abyste se vyhnuli nechtěnému překvapení?

Úplně nejlepší by bylo jít do vedení v prvních dvaceti minutách a pak bychom už měli vyhrát. Pokud nedáme rychlý gól, tak to s nimi bude boj. Mají tam menší hřiště, takže to bude hodně o soubojích a důrazu. Ideální by bylo, pokud bychom zopakovali nástup z předchozího pohárového zápasu v Novém Boru.

Zatím vás trenéři stavěli do druholigových zápasů vždy jen na určitý čas. Zvládnete po zranění už odehrát celých devadesát minut?

Pořád se do toho dostávám. Byl jsem hrát dvakrát za farmu v Kolíně a vydržel jsem dlouho. Cítím se lépe, než před týdnem. Manko z letní přípravy je ale znát a pořád ho ještě doháním.