0 - Krátké aktuality | 07.08.2015

Klub poděkoval Jiřímu Kovárníkovi st., který vychoval mnoho fotbalistů

V rámci domácího utkání FNL proti Třinci proběhl jeden slavnostní akt. Vedení klubu FK Pardubice poděkovalo na hrací ploše p. Jiřímu Kovárníkovi st. za jeho dlouholetou práci s fotbalovou mládeží. Tento 76 letý zkušený trenér se rozhodl ukončit svou neuvěřitelně dlouhou trenérskou kariéru.

A při této příležitosti jsme pro vás s touto trenérskou osobností připravili rozhovor. Dozvíte se v něm, jak probíhala hráčská i trenérská kariéra Jiřího Kovárníka (* 22.11.1938), který na Vinici strávil drtivou většinu svého sportovního života.

Jak vzpomínáte na své fotbalové začátky?

Začal jsem hrát za SK Mikulovice, tam jsem fotbalově vyrostl. Asi po třech letech jsem šel do Lokomotivy Pardubice, která hrávala na Dolíčku. Tam jsem se fotbalově otrkal, hrávali jsme hodně i na Slovensku a byla to dobrá škola.

Nyní jste sám trenér, jak vzpomínáte na ty, který vás vedli v útlém věku?

Měl jsem na úvod kariéry štěstí na výborné trenéry. Například v Mikulovicích nás vedli bývalí hráči Slávek Ipser a také ředitel školy Rudolf Chládek, který nastupoval v útoku ligového SK Pardubice.

Vás opravdu trénoval Rudolf Chládek, kanonýr SK z prvních válečných sezón?

Ano, to byl on. V Mikulovicích byl ředitelem školy a nás trénoval. Kromě fotbalu nás měl ve škole i na tělocvik. Vzal míč, řekl nám "Tady máte balóny" a šlo se na to. Jeho syn Vašek Chládek, ten kopal v Tesle v ligovém dorostu.

Jak pokračovala vaše kariéra dál?

V dorostu jsem se vrátil do Mikulovic, kde se sešla bezva parta, vyhráli jsme i titul mistra ČSR. Finálový turnaj se konal v Jablonci a ve finále jsme porazili Říčany. Zajímavé je, že v našem týmu to vesměs byli kluci z Mikulovic, nebo přilehlých vesnic.

Pak následoval přesun do Tesly?

Ještě předtím jsem rukoval v roce 1957 na vojnu. A po návratu z ní v roce 1959 jsem přestoupil do pardubické Tesly. Tam jsem si zahrál s opravdu skvělými fotbalisty, jako byli Koudelka, Meduna, Rotter, Kmošek, můj brácha…

Jen odbočím k vojenské službě. Vy jste jako člen mistrovství dorostu nešel do nějakého vojenského klubu?

Byl jsem sice v nějakém výběru, ale neklaplo to. Na vojně jsem pak sloužil v Praze - Kobylisích, z toho druhý rok jsem nastupoval za Duklu Beroun. Ale to nic nebylo, nešlo o výběrový fotbalový oddíl, hráli tam jen kluci, kteří normálně narukovali. Jen sem tam se mezi námi objevil někdo, kdo fotbal taky trochu uměl.

Jak vzpomínáte z té doby na areál Tesly na Vinici.

To se nedá s dneškem srovnat (se smíchem). Plocha, to byl beton. Několik let jsme hráli na takovém pískovém podkladu, který byl hrozně tvrdý, opravdu něco jiného, než dnes. Hrálo se ve stejných místech, jako je v současnosti hlavní hřiště, podobný terén byl i tam, co je dnes pod Vinicí druhá hrací plocha. Podmínky bych označil z dnešního pohledu za velmi špatné.

Ale Tesla nehrála v šedesátých letech špatný fotbal…

To určitě ne, hráli jsme oblastní soutěž a měli věkově velmi dobře složené mužstvo, jak mladou, tak střední i tu starší generaci. Dobře to fungovalo.

Říká se, že dřív se hrával jiný fotbal…

Bylo to jiné. Starší býval jen střední záložník a střední útočník, my ostatní jsme museli všechno oběhat. V tom nám také v tehdejších letech hodně pomáhali hokejisté, jako Karel Mach, Jiroutek, Danihelka. Tenkrát to šlo, jenže dneska už se hokej a fotbal nedá skloubit dohromady.

Kovárník

Fotografie z utkání Tesla Pardubice - Dukla Praha, J. Kovárník v horní řadě třetí zleva

Vy jste byl i jedním z aktérů pohárového utkání, kdy Tesla v roce 1964 hostila pražskou Duklu. Jaké to bylo zahrát si proti Masopustovi, Novákovi, a spol.?

Byla to nádhera, na to se nezapomíná. Nastoupili jsme před největší návštěvou, jakou jsme na Vinici kdy měli. Dodnes si na ten zápas pamatuju. Vzadu jsme hráli já, Meduna, Rotter, Plíšek. I když jsme prohráli 0:3, bylo to utkání, na jaké se nezapomíná.

Takže na Vinici jste strávil velkou část hráčské kariéry, ale pak jste ještě kopal dál…

Přišel jsem do Tesly, když mi bylo 21 let a končil, když mi bylo 32 let. Takže nějakých jedenáct let jsem oblékal její dres. Pak jsem šel na dva roky do Slovanu, ale při utkání ve Chvaleticích jsem si udělal meniskus a začala fotbalová trápení.

Kdy jste začal uvažovat o tom, že se budete věnoval trenérské kariéře?

Jak to tak bývá, začal jsem se trenéřině věnovat, když dorůstal syn Jirka. On je ročník 1965 a na stadion jsem ho přivedl asi v jeho pěti letech - nicméně pro fotbal jsem ho připravoval odmalinka a tak na Teslu přišel jako hotový fotbalista.

A jen jste ho sledoval, nebo jste byl i trenérem týmu, kde hrál?

Přímo jsem ho trénoval, až do starších žáků, kdy jsem ho ´předal´ do Semtína. Bylo to pro něj lepší, VCHZ hrálo vyšší soutěže a je jasné, že jeho růstu více pomůže kopat dorosteneckou ligu, než na Tesle okresní přebor.

Musíte být na to hrdý, že syn Jiří, dnes trenér našeho dorostu, to dotáhl nejen do dorostenecké ligy, ale kopal nejvyšší soutěž i v seniorské kategorii…

To jsem, však nás to stálo spoustu úsilí, fotbal je dřina. Ale na to se dobře vzpomíná.

Vy jste ale u trénování mládežnických týmů zůstal i poté, co syn odešel do jiného klubu. Tolik vás tato práce ´chytla´?

U mládeže působil i můj bratr a také pan Škoda, byl to starší pán, rozdělili jsme si mládežnické týmy. Starší žáky, mladší žáky a elévy - tak se tehdy říkalo těm nejmladším, dnes jsou to přípravky. A zůstal jsem u toho.

A celou trenérskou kariéru jste se věnoval výchově malých fotbalistů?

Celou dobu jsem působil na Tesle a jen u mládežnických týmů. S mladými se mi dobře pracovalo, navíc už od roku 1963 jsem učil na učilišti Tesly, kde jsem setrval až do roku 1995. Takže s mladými jsem byl spoustu let v kontaktu a pracoval s nimi i mimo hřiště.

Kovárník

A mládež jste trénoval až do současnosti, ještě na jaře jsme vás mohli vídat na Vinici. To znamená spoustu let práce, spoustu tváří, řadu hráčů. Utkvěli vám někteří odchovanci v paměti víc, než ti ostatní?

Byla tam řada skvělých klubů. Ale jestli mám být trochu konkrétnější, tak kvalitní byly zejména ročníky 1986, 1993, 2000 a 2001 - ty poslední dva, to už bylo po sloučení Tesly s MFK. Nedávno jsem si otevřel sešity, které si celé roky vedu a podíval se na výsledky, je to hezké vzpomínání. Všechno jsem si evidoval.

Vy jste celé roky hrál, trénoval, vychoval syna pro 1. ligu - to se dá bez nadsázky říci, že žijete fotbalem…

Opravdu jsem žil a žiji fotbalový život. Ale nešlo by to bez podpory manželky, pomůže vám, když s vámi cítí a žije s vámi. Je to spousta dnů, kdy nejste doma, buď hrajete, nebo jedete na zápas s klukem… Bez podpory doma by to tak intenzivně nešlo dělat.

Strávil jste život s několika generacemi mladých fotbalistů, můžete tedy porovnávat. Mění se děti s postupem let?

Já myslím, že děti se mění hodně. Je to v chování, protože nejde jen o fotbalové dovednosti. Dřív nic nebylo, děti měly jen fotbal a ten byl pro ně velkým lákadlem. Mohl jste v případě potřeby a říct: "Pokud se nebudeš chovat slušně, nebudeš chodit na fotbal" - a fungovalo to. I touto mluvnou formou se dalo s dětmi pracovat. Dnes je to jiné, děti mají spoustu dalších možností, co dělat ve volném čase.

Určitě to byla pro trenéry výhoda, vybírat si mladé hráče z většího počtu…

My jsme opravdu s počtem dětí nemívali problémy. Jak se říká, vzory táhnou a protože se vědělo, že na Tesle trénují bývalý hráči, rodiče nám kluky rádi vodili.

Myslíte tedy, že systém, kdy děti trénují bývalí, nebo i současní, hráči, je dobrou motivací pro děti?

Nebude to fungovat stoprocentně, to bychom si nalhávali. Ale já si myslím, že to rozhodně je jedna z cest, jak je možné zájem dětí o fotbal podchytit. Dám příklad. Se mnou teď trénoval děti Petr Kudrna z A-týmu. Je to bezvadný kluk se skvělým přístupem, zodpovědný. Takhle se k práci s mládeží má přistupovat.

Vy jste stále velmi vitální, proč jste se vlastně po skončení jarní sezóny rozhodl skončit?

Vitální možná jsem, ale myslím, že už jsem na to starý a udělám prostor mládí. A sledovat to budu zpovzdálí.

Kovárník