A-tým | 20.09.2022
Proč mít konkurenci v brankovišti? Udržuje to hráče v napětí, říká trenér brankářů Martin Shejbal
Konkurence brankářů je důležitá. Rozpovídal se o tom Martin Shejbal, který také přiblížil, v čem je gólmanské řemeslo speciální nebo jak by měl vypadat moderní brankář. Článek je součástí série „Proč je klíčové“, která vychází v zápasových bulletinech vydávaných při příležitosti našich domácích zápasů.
Proč je klíčové mít konkurenci v brankovišti?
Každý, kdo dělá sport, ví, že nejlepším trenérem je právě konkurence. To hráče neustále udržuje v jakémsi napětí a pozitivním stresu. Pořád musíte dokazovat nejen týmu, ale i trenérovi, že jste lepší. U gólmanů tomu není jinak.
Jak udržujete dobré vztahy brankářů zároveň s konkurencí mezi nimi?
Já měl v Pardubicích štěstí, že jsem tu narazil jen na brankáře, kteří spolu vycházeli. Vztahy gólmanů v tomto klubu jsou opravdu nadstandardní. Já jako trenér se snažím být spravedlivý. Mnohdy je to opravdu na hraně. Brankáři jsou často velmi vyrovnaní. Musím se rozhodnout, kterému z nich dám přednost. Brankáři ale vědí, že do branky může jít jen jeden.
Je dobré mít v týmu jednoho zkušenějšího a jednoho mladšího gólmana?
Samozřejmě. U nás v Pardubicích to máme v tuto chvíli velmi dobře sestavené. Viktor Budinský je zkušený, skoro 30letý brankář. Jakub Markovič je na druhou stranu mladý. Oba brankáři se snaží vzít od toho druhého něco navíc. Věkový rozdíl mezi brankáři je zkrátka důležitý.
Jaká je podle vás zásadní dovednost moderního gólmana?
Já jsem zastáncem staré školy. Nepopírám ale, že v dnešním fotbale je strašně důležité, aby brankář uměl hrát nohama. Je vyžadováno, aby brankáři hráli takové libero. Od doby, kdy přestalo platit pravidlo „malé domů“, je toto velmi důležitá součást brankářského řemesla. Také musím říct, že v dnešním pojetí fotbalu je také důležité, aby měl brankář nějakou výšku a zároveň byl dostatečně dynamický.
V čem se poslední dobou změnila očekávání od gólmanů?
Nemyslím si, že se vymýšlí nové věci. Jsem zastáncem toho, že ve fotbale je už dávno všechno vymyšlené. Pravdou ale je, že dříve se nějaké otázky taktiky u brankářů neřešily. Dnes je na všechno daleko více času, protože v každém špičkovém klubu fungují trenéři, kteří se na gólmany specializují. Pro mě je ale nejdůležitější, když gólman něco chytí. Když si s ním mohou obránci v nějaké kombinaci vypomoci, je to něco navíc, ale pro mě to není klíčové.
Co nejvíce rozhoduje o výkonu gólmana?
Asi mi moderní trenéři nedají za pravdu, ale podle mě je nejzásadnější hlava. Mám za sebou několik kurzů, které mě opravňují k tomu, abych byl během utkání na lavičce. Myslím si, že by součástí této licence měl být také nějaký kurz sportovního psychologa. Někdy si opravdu připadám jako psycholog, protože vím, že daný brankář má své kvality, ale nedokáže je přenést do zápasu. Vždy je to u brankáře o momentu rozhodování. Stane se mnohokrát, že se rozhodnete špatně. Důležité ale je, abych takovou chybu hodil za hlavu. Tím, že jsem bývalý profesionální brankář, vím, jak se s takovými situacemi vypořádat a snažím se v tom pomáhat i našim gólmanům.
Jak náročné je pro brankáře čekat na svoji příležitost, když zrovna není jedničkou v týmu?
To je asi na tom to nejtěžší. Pořád jste součástí týmu. Je to hodně o trenérech. Já se s každým brankářem snažím maximálně komunikovat. V posledních letech je výhodou, že kluby mají své rezervní týmy. O to je to pro brankáře, kteří nechytají v hlavním týmu, jednodušší. Jsou prostě neustále v procesu. Kdybych měl říct jeden příklad, vybral bych si Viktora Budínského. Jemu hrozně uškodila pozice dvojky v Baníku. Sice byl ve vynikajícím klubu, ale když dorazil do Pardubic, byl z něho uspokojený „servisní“ gólman. Tím se můžete stát, když na to máte věk, ale rozhodně ne ve 29letech.
Proč je pozice dvojky v A týmu horší než pozice jedničky v B týmu?
Trenéři si často řeknou, že druhého gólmana nepošle do utkání rezervního týmu, protože by se mohl zranit. Nikdo nechce přijít o svoji dvojku. Tím pádem ale gólman přichází o herní praxi, která je důležitá. Je potřeba, aby si toto trenéři uvědomovali.
Jsou v Pardubicích nadějní brankáři, kteří by v budoucnu mohli bojovat o své místo v A týmu?
Toho nejtalentovanějšího, který se tady za posledních 20 let vyskytnul, jsme prodali. Mluvím o Lukáši Horníčkovi. Ten měl všechny aspekty brankáře takové, jaké má mít. Dalším talentem byl Filip Nalezinek, kterého jsme prodali do Sparty. Vím ale, že v Pardubicích máme mnoho dalších mladých kluků, kteří by se jednou mohli prosadit. Není to jen o našem klubu. Snažíme se fungovat i v rámci skautingu a vybírat talentované gólmany z celého regionu.
Jak se vůbec pozná talentovaný brankář?
Strašně těžko. U gólmana je velmi obtížný přechod z dorostu mezi chlapy. Může se brankář v mládežnických kategoriích jevit jako skvělý příslib, ale v chlapech se to zadrhne a nic z toho není. Může ale nastat jakýsi propad v kariéře gólmana. V tu chvíli je důležitý kvalitní trenér. Vynikající příklad je Jindřich Staněk, který dnes chytá Ligu mistrů za Plzeň. Já jsem ho trénoval v reprezentaci do 20 let. Viděl jsem, co v něm je, ale zároveň jsem pozoroval, jak se na něm podepisuje malá zápasová praxe. Utápěl se. Najednou ale vylétnul a podívejme, kde je dnes. Nedá se říct, že gólman je v 18 letech hotový. Naopak, většinou to trvá o něco déle.
V čem se liší trénink brankářů od tréninku s hráči v poli?
Osobně rád pracuji tak, že mi hlavní trenér dá volnost aspoň na jeden den v týdnu, kdy mohu mít brankáře jen pro sebe. Na druhou stranu jsem nepřítel toho, aby gólmani pracovali odděleně. Pořád je fotbal týmový sport. Mančaft musí cítit brankáře i během týdenního cyklu. Co se týká samotného tréninku, brankář musí mít fyzický základ. Někdy trénujeme odraz, jindy je trénink laděný směrem k soupeřům. Brankáři vědí, jak chceme rozjíždět útok na daného soupeře, a podle toho se s nimi připravuji.
Trénují brankáři pokutové kopy?
Nesetkal jsem se s tím, že by v některém klubu trénovali penalty. Jsou brankáři specialisti, kteří je umí chytat. Rozhodně ale myslím, že se to nedá moc natrénovat. To musí být ve vás. Je to o psychice a trpělivosti. Pamatuji na Jirku Letáčka, který z deseti penalt nechytil skoro žádnou. Já byl naopak ten, kdo si na penalty vždy věřil a měl při nich štěstí.
Je gólman tvůrce hry? Přeci jen, má ji celou před sebou.
V dnešní době jednoznačně. Mají celou hru před sebou a mohou ji tedy řídit. Brankář je důležitý článek při výstavbě hry. Vidím na mnoha brankářích, že jsou častokrát svázaní taktikou a bojí se hrát s balónem, což je škoda. Také musí gólman při zápase hodně mluvit. Tím se dá hodně věcem předejít. Čím víc gólman křičí, tím víc si ulehčuje práci. Dominik Hašek byl také slyšet až na tribuně a evidentně to přinášelo ovoce.
Můžete v krátkosti popsat každého z našich brankářů?
Marky: Zajímavý gólman pro každého trenéra. Má obrovský potenciál, který ještě neukázal všechen. Jeho špatnou vlastností ale je, že není ranní typ. Mnohdy ho na dopoledním tréninku musím budit. Bůďa: Sympatický a hodný kluk, který nemá rád stres. Je v něm toho hodně a já se to snažím probudit.
Nicolas Šmíd: Velké překvapení. Před rokem bych si nedokázal představit, že bude ligová trojka. On se ale vyvíjí a pracuje na sobě. Je to srdcař a Pardubák, který umí povzbudit své spoluhráče.
Je pro vás lepší, aby gólman v zápase neměl ani jeden zákrok a nedostal gól nebo naopak je zasypán střelami a třeba gól dostane?
Pro mladé kluky je lepší, když mají plno práce v brankovišti. Je ale také důležité, aby byli brankáři koncentrovaní. Ti nejlepší brankáři světa jsou nejlepší v tom, že se dokáží zkoncentrovat na dvě šance soupeře, které na ně v zápase přijdou. Obrany v poslední době fungují tak spolehlivě, že se týmy dostávají opravdu do minima příležitostí. Je podstatné, aby se brankáři mentálně připravili na ten jediný zákrok, který může být rozhodující.
(Autor: Kazimír Svoboda | Datum: 20.09.2022 | Zdroj fotky: Radek Klier )
