Ženy | 11.02.2019

Ženy hrají fotbal v Pardubicích od šedesátých let, vzpomíná Eva Outratová

Pardubický fotbal již více než půl roku působí pod jednou střechou, v mužské i ženské variantě. Napadlo vás ale někdy přemýšlet nad tím, od kdy se fotbalistky v našem městě po trávníku prohánějí?

Popisek titulního snímku ženského týmu VCHZ Pardubice:

Nahoře zleva: trenér J. Skala, A. Málková, Z. Marhová, M. Zářecká, V. Jiřincová, L. Jeníčková, J. Slavíková, H. Stříbrná

Dole zleva: E. Bubnová, D. Chmelařová, G. Hainová, J. Šimůnková, R. Kubátová

Ve městě perníku se fotbal hraje od poloviny šedesátých let a paní Eva Outratová se k hráčkám tehdejšího VCHZ Pardubice připojila krátce poté, co zahájili svou činnost. „Já jsem začala hrát fotbal ve 12 letech, v roce 1965 a tehdy se tady již chvíli kopalo, možná se začalo o rok dříve,“ zapátrala paní Outratová v paměti.

„Hrály jsme jako VCHZ Pardubice, základnu jsme měli v Ohrazenicích, kde to pochopitelně vypadalo jinak, než dnes,“ vzpomíná. „Ale taky jsme se s celým týmem stěhovali, hráli jsme v Rybitví, pak nás šoupli do Rosic, také jsme hráli na Slovanu…“ naznačila, že se ženský tým musel občas přesouvat. Jedno ale jejich kolektivu nemohl nikdo vzít. Byl to totiž první ženský fotbalový tým v Pardubicích a okolí.

Tehdy se ještě na dívčí dorostenecké celky nehrálo. „Měly jsme dva týmy, já jsem ve svých 12 letech začínala v béčku, do áčka jsme se posunula ve svých 15 letech.“ Jak paní Outratová vzpomíná, dívčí klub se po čase zúžil. „Když mi bylo osmnáct, už jsme měli jen jeden tým. Holky, odešly jinak, nebo se vdaly a tak nás bylo málo.“

Vzpomínání na tehdejší dobu podporuje i sešit s výstřižky, který si tehdejší útočnice pardubického týmu vedla. Některé fotografie jsou s popisky a na fotografiích týmu je i jeho trenér. Tím byl Josef Skala z Rosic, ve válečných letech nejlepší střelec prvoligového SK Pardubice, tedy velká hvězda!

Mladá hráčka, tehdy ještě hrající pod příjmením Bubnová, patřila k těm slušným a řadu let se jí tresty vyhýbaly. „Během celé kariéry jsem dostala jednu červenou a jednu žlutou kartu,“ chlubí se a dodává. „Tu červenou jsem dostala za to, že jsem se vynadala rozhodčímu, když mi pískl ofsajd, když jsem běžela sama na branku,“ říká. A mimo záznam prozradila peprný výraz, který za sudím zakřičela… „Ale ten ofsajd vážně nebyl,“ dušuje se s úsměvem i po několika desítkách let.

V hlavě nosí ale i horší vzpomínky. „Jednou mě trenér Skala opravdu naštval,“ vytahuje starou příhodu. „Byla jsem vybraná do krajského výběru pro utkání proti Slavii. On měl strach, že mu uteču a tak mi o tom utkání neřekl. To jsem se opravdu hodně zlobila…“

V Ohrazenicích, kde ženský tým trénoval a většinou hrál, tehdy byla škvára, neoblíbený povrch. „Z kolenou jsem ji musela po zápase drbat,“ nevypudila paní Outratová vzpomínku dodnes. A jak tehdy její tým trénoval? „Dvakrát týdně, pondělí i středa a o víkendu byly zápasy.“ K tomu se ještě se spoluhráčkami chodily fandit na utkání mužského týmu VCHZ, který v sezóně 1968/1969 hrál 1. ligu. „Ale nejen dívat, občas jsme na Letním stadionu nastoupily, jako jejich předzápas.“ To byly radostné chvíle, vyměnit škváru na zelený trávník…

Pardubický ženský tým tehdy vystupoval ve 2. lize, jenže po pár letech přišel konec. Nečekaný a za smutných okolností. „Když pan Skala v roce 1976 zemřel, nikdo v jeho práci nepokračoval a náš tým se rozpadl,“ vzpomíná paní Eva. „Nikdo náš tým nechtěl,“ popisuje tehdejší situaci.

Ještě nechtěla končit, tak přešla s kamarádkou do Chotěboře, kde se ženský fotbal hrál. „Bylo to daleko, ale byla jsem svobodná a měla čas. Ale pak jsem se vdala, času na cestování bylo méně a tak když mi bylo 30 let, šla jsem na tři roky hrát do Hradce,“ vysvětluje a zároveň ukazuje svůj registrační průkaz. „Bohužel je z Hradce, ten pardubický jsem někde zašantročila,“ usmála se. Do Hradce už vozila v kočárku své syny, dvojčata; po skončení kariéry se jí znovu narodila dvojčata znovu. To ale bylo až dva roky poté, co kariéru hráčky definitivně uzavřela.

A dnes? Občas se zajde podívat na ženský fotbal, teď se chystá na zahájení soutěže juniorek, protože ty už na sklonku února začnou ligovou soutěže v Ohrazenicích. A tam to má Eva Outratová kousek. „Určitě se přijdu podívat a budu holkám držet palce,“ těší se.