U-11 (2012) | 01.09.2015

Osmé místo na Visegrad cupu 2015

Ihned po soustředění jet na mezinárodní turnaj je pošetilé, ale kolik si takových turnajů během roku zahrajete? Moc ne, proto jsme využili příležitosti a přes všemožné limity skončili na osmém místě, na krásném osmém místě.

Po pěti dnech na soustředění, které bylo náročnější než kdykoli předtím, jsme se účastnili mezinárodního turnaje v Kravařích. Sice unavení, ale rozhodně natěšení na konkurenci. Hned na úvod nás čekal maďarský protivník. O utkání rozhodl Loukota. Zápas se Žilinou byl trochu smolný. Soupeř sice byl technicky vyspělejší, ovšem své šance jsme zahodili a po dvou chybách prohráli. Další utkání s Opavou jsme stejným výsledkem vyhráli. Zápasu nechybělo nic, byla vidět bojovnost, kombinace a hra se přelévala z jedné strany na druhou. Se stejným stylem jsme chtěli nastoupit i proti Legii Warszawa, jenomže soupeř nechtěl být tolik aktivní a aktivitu znemožňoval i nám. Dokud ovšem neutekl Hrobař a nepohrál si s obranou i brankářem. Po obědě jsme měli asi deset minut na regeneraci, což byla naše nevýhoda a projevila se v pohybu na hřišti. Bohemians se výkonem nijak nelišilo od ostatních dopoledních soupeřů, ale stagnace pohybového ústrojí nás odsoudila k přídělu. Pokleslý duch bylů napraven díky duelu se Slezou Wroclaw. Během úvodní tříminutovky jsme byli v trháku a zápas s poklidem dohráli. Urostlé maďarské Zuglo nám nevyhovovalo, chyběla nám finální fáze, soupeř naopak z pár šancí skóroval. Značně unavení a strhaní jsme dokázali ubojovat tři body s Hlučínem. Klání se Slovanem Bratislava bylo spíše za trest, soupeř byl běhavý, protihráči si často měnili posty a to naše obranná ani útoční fáze nestíhala. Regenerace v místním aquaparku nám v tu chvíli přišla vhod.

Popravdě řečeno mám pro sobotu jen slova chvály, stejně jako pro celý turnaj. Po týdenní zátěži, hře na umělé trávě ve 35 stupních a navíc se 150 minutami v nohách z předešlého dne jsem neočekával nikterak pohledné zápasy. Ale kluci byli prostě fantastičtí. Vysoká prohra se Spartou vůbec nemusela přijít, měli jsme stohy šancí, ovšem góly dával jen soupeř. Bitva s Trenčínem pro nás také byla nulová, ale obdržené góly zbytečné a soupeři jsme několikrát pohrozili. Bitvu s Hradcem jsme měli vyhrát. Soupeře jsme k ničemu nepustili a po gólu Brože jsme zahodili několik slibných příležitostí. Hradec vyrovnal po chybném rozhodnutí rozhodčího, ale co, je to fotbal, to se stává. Následoval oběd a dvě hodiny volna, a to bylo také špatně. Technicky, kondičně i tělesně vyspělá Admira Wacker si s námi pohrála jako kočka s myší. Vypadalo to, že kluci jsou na limitu svých možností a víc už to prostě nejde. Nedalo se však tušit, že půjdou daleko za limity svého těla. Poslední duel s Baníkem si kluci sáhnuli na dno, půlka sotva chodila, ale za vítězstvím všichni sprintovali jako o život. Pevná obrana, agresivita v soubojích, snaha o kombinace a brejky doplnil životním výkonem Dusil, který první gól vstřelil hlavou a druhý pravou nohou, což v jeho případě se rovná takřka hranici nemožného. Celý tým ukázal obrovské nasazení, které skutečně asi už nikdo nečekal.

Já osobně klukům děkuji a doteď tleskám ve stoje. Přes všechny limity, které nás potkávali, si s turnajem poradili s bravurou. Zahraniční týmy, které skončili nad námi, zdaleka převyšují stabilní republikovou úroveň, přesto krom zápasu s Admirou, si chlapci se všemi poradili se ctí. Čili aplaus pro všechny, já na jejich místě bych to asi nedal.

FK Pardubice: Fidrhel Martin – Metelka Ondřej, Kožený Filip, Franc Michal, Vondrouš Jan – Halda Marek, Procházka Bořek – Brož Artur, Divišek Vojtěch, Hrobař Lukáš, Dusil Štěpán, Loukota Martin

Výsledky v základní skupině:

FK Pardubice – Lurko UFC 1:0

(Loukota)

FK Pardubice – MŠK Žilina 0:2

FK Pardubice – SFC Opava modří 2:0

(Loukota, Halda)

FK Pardubice – Legia Warszawa 1:0

(Hrobař)

FK Pardubice – Bohemians 1905 0:4

FK Pardubice – Sleza Wroclaw 5:0

(2x Dusil, Halda, Divišek, Brož)

FK Pardubice – BVSC Zuglo 0:2