U-19 | 25.06.2015

Cenné bylo, že hráči chtěli a uměli zabrat, vyzdvihuje trenér U-19 Jiří Kovárník

Pátou sezonu v nejvyšší dorostenecké soutěži mají za sebou hráči FK Pardubice U19. Tu jubilejní zakončili na svém zatím nejlepším devátém místě s rekordním počtem 61 bodů.

„My jsme nehráli na rekordy,“ sdělil trenér JIŘÍ KOVARNÍK, s nímž se ohlížíme za uplynulou sezonou. „Je to procentuálně více než když bylo šestnáct týmů v dorostenecké lize (dorostenci pod vedením Jiřího Krejčího ve své první sezoně získali 41 bodů - pozn. autora). Měli stejné potíže v závěru, kdy kluci také chodili za dospělé, v tom je to srovnatelné. Ale potěšilo nás to. Dali jsme si za úkol mít 60 bodů. Druhým úkolem bylo, aby David Huf dal 20 gólů, když jsme zjistili, že je umí dávat i této soutěži, a i to bylo splněno. Prvotním cílem ale stále zůstává vychovat s trenéry u nižších kategorií, co nejvíce hráčů pro A tým mužů. Letos si do přípravy vybral trenér Jiří Krejčí hned sedm z nich a samozřejmě asi hned nebudou hrát druhou ligu, ale myslím, že jít z dorostenecké ligy byť jen do druholigového kádru, musí být pro hráče úžasné a teď záleží jen na nich, jak jim to půjde,“ uvedl Jiří Kovárník.

Byla pro vás sezona, respektive její jarní část, klidnější, vzhledem k tomu, kolik jste na podzim získali bodů a hráči tak nebyly pod tlakem, že musí vyhrávat?

Určitě to byla výhoda, ale já jim vždycky říkám, že za to, kde jsme, mohou hráči. My je můžeme usměrnit, dát jim informace, připravit je na utkání, což se také dá udělat dobře nebo špatně, ale na hřišti už hrají oni. V tom však byl tento dvojročník hráčů 1997 a 1996 cenný, neboť oni chtěli a navíc uměli zabrat v krizových situacích. Podzim byl ještě taková vlna - začátek špatný, poté vítězná série, pak zase nic a nakonec zase série bodových zisků, takže to bylo takové kolísavé. A jaro? Začátek špatný, ale pak se mužstvo rozehrálo. Stabilizovala se sestava, nepotýkali jsme se zraněními až na Jedličku a v závěru jara na Koblížka, stále bylo z čeho vybírat a byla konkurence. Ať tam hrál Petr nebo Pavel, tak všichni šlapali, zkrátka chtěli, takže je to hlavně jejich zásluha. Když jsme měli jistotu, že nemůžeme jít ani do baráže, tak už to bylo klidné a dost pohodové. V jarní tabulce jsme dokonce skončili třetí, to mi vyrazilo dech. Sedmatřicet bodů je na nás opravdu hodně. Sedlo si to, jsme spokojení.

Vy jste to už zmínil, že začátek jara nebyl ideální. Ze čtyř zápasů pouze překvapivá výhra v Karviné. Čím si to vysvětlujete?

Zimní příprava proběhla nad očekávání, když ji mimo zraněného Kejmara absolvoval celý kádr. Vyšla nám, jak jsme chtěli, hráli jsme v ní těžké zápasy. Třeba s Živanicemi, to byl pro kluky hodně obtížný zápas proti bývalým ligovým hráčům, ale zvládli jsme to a cítili, že v mužstvu síla je. Jenže pak přišel první zápas s Mladou Boleslaví a trocha nervozity. I když výkon nebyl špatný, nedali jsme příležitosti a to ani naši střelci Huf s Formáčkem. Soupeř nás porazil jednou standardkou. Druhý zápas jsme totálně vyhořeli na Bohemce (0:4), pak jsme jeli do Karviné, kde jsme nasadili natvrdo Kejmara. Tam jsme se chytli, i když jsme měli štěstí, neboť Karviná měla kvalitu. Přesto jsme dokázali zvítězit 2:1. Ani se Spartou jsme nesehráli špatný zápas (0:2).

Byla zlomovým utkáním výhra v derby nad Hradcem Králové?

Ta nás asi nejvíce nakopla. Na utkání připravovali hráče trenéři Pohl s Venclem, neboť jsem byl nemocný. Bylo to prestižní i kvůli gólmanovi Stejskalovi, který u nás chytal na podzim. Kluci si však věřili a po vítězství 4:2 se mužstvo rozjelo. Definitivně se to zlomilo po výhře ve Zlíně. Hráči věděli, že se pohybují mezi desátým a třináctým místem a byli v psychické pohodě, o níž to taky hodně je. Přesvědčil se o tom třeba Hradec Králové, který o záchranu hrát neumí. Neměl vůbec špatné hráče, ale je to o hlavách a v těchto případech je to nejvíce vidět.

Bylo pro vás období oněch devíti zápasů, v nichž jste pět v řadě vyhráli, dva remizovali a po prohře zase vyhráli nad Opavou, což byl poslední zápas, kdy jste byli ještě kompletní, nejlepším obdobím?

Historie tohoto mužstva je pohnutá. Jako jejich trenér jsem se s nimi poprvé potkal, když jsem trénoval mladší dorostence a k tomu přebral na pět zápasů i je v žácích. Z 15 možných bodů jsme udělali rovných deset, někam jsme je vyšoupli a poté je na jaře trénoval pan Brož. Ke mně se dostali opět v kategorii mladšího dorostu, bylo jich tehdy deset, v létě přišel ještě Valenta a Matějka a v zimě jsme přivzali ze starších žáků Řeháka, Bydžovského a Stejskala. Nemůžu říci, že by to mužstvo bylo kvalitativně nějak excelentní, ale pochopili, že musí makat. První půlrok byla taková trošku válka mezi mnou a jimi. Největší zlom však udělali v zimní pauze v šestnáctkách a nakonec jsme skončili v soutěži čtvrtí. Tam jsem viděl, že chtějí dělat. Sedmnáctka byla hodně pohodová, v ní v uvozovkách hráli sami a projevil se povedený půlrok v šestnáctkách. Měl jsem to někde napsané, kolik zápasů jsme i s přípravnými neprohráli a bylo strašidelné číslo. Porazili jsme Slavii, Spartu... To byla taková největší pohoda, hráli jsme bez tlaku a taky dokázali. Pak ale následoval loňský rok v devatenáctkách, kde už to bylo trošku horší, to byla psychicky náročná sezona. Nejlepší dobu tedy nevím, spíše bych zmínil zúročení všech těch čtyř let. Na začátku této sezony jsme se dokonce rozhodovali s panem Zavřelem, zda u nich mám ještě zůstat, protože jsem říkal, že i tři roky s jedním mužstvem je dost. Nakonec se ukázalo výhodou, že se navzájem s hráči známe.

Když se ještě vrátíme k závěru jara, kdy už dostali příležitosti hráči, kteří toho tolik neodehráli, nebo hráči mladších ročníků, a z šesti zápasů byly tři výhry a dvě remízy. Jak byste zhodnotil tuto část?

Sestava byla pořád jinak, museli jsme reagovat na to, kdo jde do mužů, takže jsme do pátku trénovali, a buď ve čtvrtek, nebo až pátek, a někdy dokonce až v sobotu ráno jsme ladili sestavu. Musím ale říci, že ti kluci si o místo v sestavě řekli, ať už byli od kolegy Dujsíka nebo Hofmana. Někteří překvapili mile, někteří se s tím rovnali těžko. Myslím si, že hlavě pro ty, co přišli z U19 B, bylo tempo soutěže úplně jiné. Těžko to kousali, ale fotbaloví jsou a je otázkou, jak se s přípravou na novou sezonu popasují. Není zase tolik času. Celkově je ale hodnotím dobře. Nejlepšími zápasy byly ten s Českými Budějovicemi a druhý poločas na Slavii Praha. Na zápas s Budějovicemi, které hrály se staršími hráči, bylo přítomno celé vedení a výkon a výhra 5:0 vyrazily dech všem od nás až po pana Pittera, protože naše mužstvo bylo hodně nové. Udělali jsme pro ně pořádnou přípravu, oni si šlápli a je nutné před nimi smeknout klobouk. Na Slavii první poločas nebyl nic moc, ale ten druhý zase tito mladí kluci a náhradníci odehráli výborně. Doufám, že takto budou pokračovat. Jen aby si nemysleli, že teď už to půjde samo. To je pak vždycky špatně…

Pokračování rozhovoru najdete v pondělí 29.6.2015 v Týdeníku Pernštejn!

Konečná tabulka dorostenecké ligy 2014/2015

1.	1. FK Příbram	42	32	5	5	119 : 40	101
2.	AC Sparta Praha	42	25	9	8	90 : 40	84
3.	MFK Karviná	42	24	7	11	77 : 48	79
4.	SK Slavia Praha	42	23	8	11	88 : 55	77
5.	FC Vysočina Jihlava	42	19	12	11	80 : 68	69
6.	SK Sigma Olomouc	42	19	11	12	75 : 47	68
7.	Dynamo České Budějovice	42	19	9	14	69 : 67	66
8.	1. FC Slovácko	42	18	11	13	69 : 58	65
9.	FK Pardubice	42	18	8	16	60 : 63	62
10.	FC Zbrojovka Brno	42	17	11	14	65 : 53	62
11.	FC Baník Ostrava	42	18	7	17	96 : 84	61
12.	FC Viktoria Plzeň	42	17	10	15	93 : 76	61
13.	FK Mladá Boleslav	42	15	13	14	75 : 66	58
14.	FC Slovan Liberec	42	16	7	19	67 : 75	55
15.	FK Baumit Jablonec	42	16	7	19	62 : 77	55
16.	Bohemians 1905	42	14	12	16	70 : 73	54
17.	FC Fastav Zlín	42	14	9	19	67 : 76	51
18.	FC Hradec Králové	42	15	5	22	69 : 79	50
19.	FK Teplice	42	13	7	22	60 : 73	46
20.	SFC Opava	42	8	11	23	45 : 80	35
21.	FC Hlučín	42	4	7	31	26 : 116	19
22.	FK Meteor Praha	42	3	4	35	38 : 146	13