U-19 | 30.08.2013

Na zápas se těším vždycky, hlásí Vojtěch Pražák

Probluz - Hradec Králové - Pardubice. Tudy vedla fotbalová cesta Vojtěcha Pražáka až do pardubického staršího dorostu. Dnes patří vousatý bijec v kádru mezi hrstku služebně starších, na kterých visí velký díl odpovědnosti. Při absenci obvyklých vůdců navíc minulý týden Pražák pro zápas se Zlínem navlékl kapitánskou pásku. A rozhodně nezklamal. Na hřišti se bil, po mdlém prvním poločasu pomohl zvednout mančaft ke slušnému výkonu, ale stejně to bylo málo. Pardubice opět doplatily na neproměňování šancí a přišly o další body do ligové tabulky.

Se Zlínem jste nebyli horším týmem, ale opět nedokázali vyhrát a podlehli 0:1. Kde hledat příčiny?

Ze začátku jsme byli hodně ustrašení a neplnili úkoly tak, jak jsme si řekli. Když už jsme měli nějakou šanci, tak jsme ji nedokázali proměnit. Zlín nás předčil zejména v běhavosti, a navíc dokázal svou gólovou možnost zužitkovat.

 

Po přestávce ale přišlo zlepšení…

Ve druhém poločase už to z naší strany bylo o něčem jiném. Začali jsme konečně běhat a přesně si nahrávat, bohužel naší bolestí je neproměňování šancí.

 

Koncovka vás trápí prakticky od začátku sezony. Co se s tím dá dělat?

Hráč to musí mít srovnané v hlavě a v ten kritický moment přesně zakončit, třeba k tyči. Není to tak snadné, nám se to prostě nedaří.

 

Zápas rozsekla zpočátku nenápadná akce. Jak se to seběhlo?

Soupeř poslal dlouhý míč po levém křídle za obranu, kam si zaběhl hráč ze středu pole. Balón byl asi na půl cesty mezi naším gólmanem a tím hráčem, který k němu bohužel doběhl dřív a pak to jen obloukem zakončil.

 

V základní sestavě jste byl jediným hráčem dorazového ročníku 1995. Rozhodovaly zápas zkušenosti?

Mladší kluci sice nemají tolik zkušeností, ale právě si myslím, že o to více by se měli rvát. Je to možná na herním projevu trochu znát, ale nedá se na to vymlouvat, musíme se s tím poprat a začít vyhrávat.

 

Tým jste vedl poprvé v sezoně jako kapitán. Jak máte v kabině rozdělené funkce?

Já jsem v pořadí až druhý zástupce. Kapitánem je Michal Štemberk, který nenastoupil v základní sestavě, a první zástupce Tomáš Špidlen je zraněný. Tak to zbylo na mě.

 

Jak jste se cítil v nové roli?

První poločas jsem byl jako leklá ryba, to jsem neřekl ani slovo. Po pauze už jsem se snažil trochu hecovat, bohužel to nestačilo. Patřím tady mezi ty nejstarší, takže je jasné, že se to ode mě očekává. Nejde ale, abych byl slyšet jen já, nejsem asi úplně ten vůdcovský typ. Každopádně se o to pokusím.

 

V posledních zápasech hrajete netradičně na pozici obránce. Jak si zvykáte?

V obraně teprve začínám. V přípravě jsem nastupoval v útoku, pak jsem hrál na kraji zálohy a teď v obraně. Já bych chtěl do středu zálohy, ale zatím to moc nevychází. Jak se říká: ,nemáš fleka, hraješ beka‘.

 

V následujících týdnech vás doma čekají postupně zápasy s Olomoucí, Plzní, Slavií a Spartou. Jak se těšíte?

Těším se na každý zápas stejně, tohle vůbec neřeším. Sparta, Slavia nebo Zlín, je mi to jedno.

 

Všechny zmíněné týmy se v mládežnických kategoriích pravidelně umísťují na předních příčkách tabulky. Čím to je?

Nemyslím si, že mají zase o tolik lepší týmy, tady jsou také kvalitní mančafty. Těžko se ale hledá jediný důvod, proč tomu tak je.

 

Na dorosteneckou soutěž volně navazuje Juniorská liga. Sledujete ji?

Ještě jsem se podívat nebyl, ale o výsledcích a tabulce přehled mám. Uvidíme, jestli se tam za rok dostaneme, nás dorazových, tedy kluků ročníku 1995, tady ale moc není.

 

Navíc je šance, dostat se do kádru A týmu. Může vám, jakožto hráčům z dorostu, pomoct fakt, že vás trenér Jiří Krejčí ještě nedávno vedl?

Pana trenéra Krejčího samozřejmě znám, trénoval mě a vím, že dává příležitost mladým hráčům. Budoucnost v tomto ohledu ale vůbec neřeším, je to ještě daleko.

 

V pardubickém klubu už působíte dlouho, přesto nejste úplným odchovancem. Jak jste se sem dostal?

S fotbalem jsem začínal ve vesnici jménem Probluz (okres Hradec Králové - pozn. red.), kousek odsud, ve Střezeticích, totiž bydlím. V mladších žácích jsem přešel do hradecké Olympie a tam pár let hrál. Poté jsem jako starší žák uspěl v Pardubicích na zkoušce, chvíli tady hostoval a nakonec sem i přestoupil.

 

Máte nějaký fotbalový idol?

Můj vzor je Fernando Torres, i když teď hraji trošku na jiné pozici. Kluci si mě kvůli tomu dobírají, že prý má trochu krizi. Mně se ale líbí, jak bojuje.

 

Torrese zdobí důraz a rychlost, navíc je dobrý ve vzduchu. Jsou vám tyto atributy vlastní?

Těžko takhle hodnotit sám sebe. V hlavičkování moc dobrý nejsem, rychlý asi docela jo. Snažím se být i důrazný.

 

(Autor: David Záruba | Datum: 30.08.2013 | Zdroj fotky: Radek Klier )