A-tým | 24.10.2022

Zahrál si s Pláničkou i Bicanem, dnes slaví 70. narozeniny – Stanislav Kocourek

Kulatého výročí se v pondělí 24. října 2022 dožívá bývalý pardubický fotbalista a později trenér Stanislav Kocourek. Přejeme mu všechno nejlepší do dalších let a v našem článku se můžete o této pardubické legendě dočíst několik zajímavých informací.

Když ještě hrával FK Pardubice na stadionu na Vinici, sedával pravidelně na svém místě na hlavní tribuně. Stanislav Kocourek držel v roce 2020 pardubickému celku palce v cestě do první ligy, tedy do soutěže, do které on sám naskočil jen v jednom utkání, a to v dresu pražské Slavie. Ale dlouhé roky rozdával radost jako hráč VCHZ Pardubice, později jako trenér vedl celou řadu výborných fotbalistů.

S fotbalem začínal v pražské Slavii, což mělo prozaický důvod. Jeho otec byl totiž oporou sešívaných, v jejichž dresu dvakrát vyhrál ligový titul a 12x nastoupil za reprezentaci. „U nás byl fotbal rodinnou záležitostí. Pamatuji se, že když otec později trénoval, jezdil jsem s ním na zápasy a nenásilnou formou do fotbalu pronikal. Jiný sport nepřicházel v úvahu,“ vzpomíná dnešní jubilant.

Hrál v mládežnických týmech Slavie řadu let, prakticky do té doby, než musel narukovat. Tehdy byla povinná vojna a Stanislav Kocourek měl to štěstí, že šel do „fotbalové“ VTJ Tábor. „Byla tam spousta kluků z Pardubic. Venca Novotný, Pepík Prorok, v béčku hrál Kozel ze Sezemic… A kluci mi nabídli, jestli bych nechtěl jít do Pardubic. Dozvěděli se to pardubičtí funkcionáři, nakonec to dopadlo tak, že jsem v roce 1976 šel do pardubického VCHZ,“ popisuje cestu, kterou se na východ Čech dostal.

Od té doby nastupoval na Letním stadionu a patřil k nejlepším hráčům. Za čas si toho všiml klub, kde vyrůstal: pražská Slavia. Psal se rok 1980 a Kocourek vyrazil v červenobílém dresu na turné do Moskvy, tedy do města, ve kterém pár týdnů předtím skončila olympiáda. Bohužel, hned v prvním utkání se na umělé trávě zranil. „Marodil jsem tři měsíce a vlastně tohle zranění cítím dodnes.“

Když se uzdravil, přišlo další vážné zranění a následoval návrat do Pardubic. „Stále se tady hrála třetí liga. Byl to takový komunistický profesionalismus, byli jsme administrativně vedeni ve fabrice, někdo tam chodil, někdo ne. Kluci, kteří do práce chodili, měli svou dílnu v Semtíně,“ vybavují se mu vzpomínky.

Ve VCHZ rozdával radost do roku 1988, což je pěkná porce odehraných sezón. Poté se přesunul do nižších soutěžích v Rakousku, kde hrál 3 roky, dvě jako hrající trenér. V této roli už setrval, po návratu začal na Tesle, po půl roce se přesunul do VCHZ. Přes veškerou rivalitu nešlo odolat následné nabídce Hradce Králové, kde několik let působil a zkraje sezóny 1999/2000 dokonce jako hlavní trenér v 1. lize. Na lavičce si ho pamatují také v Kolíně a Chrudimi, poté svou fotbalovou dráhu definitivně uzavřel.

Když FK Pardubice postupoval do FORTUNA:LIGY, mohli jste Stanislava Kocourka pravidelně vídat na Vinici. „S bývalými spoluhráči jsme si sezónu na tribuně na Vinici vychutnávali, byli jsme nadšení, když klub postoupil do ligy. Byla to tehdy skvělá sezóna!“

Pardubický klub tímto gratuluje Stanislavu Kocourkovi k 70. narozeninám, přeje mu hodně zdraví a všichni se těší na společné setkání na tribunách rekonstruovaného Letního stadionu.

A ještě návrat k titulku článku. Ano, Stanislav Kocourek je ročník narození 1952, přesto si opravdu s legendami Pláničkou i Bicanem v jednom týmu zahrál. Dáme mu slovo, ať vám detaily sdělí sám. „V mých mladých letech jsem jezdil s tátou se starou gardou Slavie po celé republice na zápasy i turnaje. Mnohokrát se stalo, že když neměli dostatek hráčů a potřebovali někoho běhavého, tak mě na pár minut poslali na hřiště. A to i v době, kdy už jsem hrál v Pardubicích, čili mi bylo nějakých dvaadvacet let… Hrál jsem v zápasech, kdy jsem měl za sebou v brance Pláničku, v poli byli Bican, Grospič, Pešek, Franta Veselý. Byla to slavná parta plná legend.“