Příprava | 09.01.2022

Jsem šťastný, že mohu hrát v Pardubicích, říká Nana

Nana Dwomoh Akosah-Bempah. Tak zní celé jméno 23letého útočníka, který se od závěru podzimu připravuje s pardubickým týmem. Usměvavý rychlonohý hráč strávil většinu své kariéry v jihoafrickém Kapském Městě, ale na podzim bojoval v sestavě třetiligového Motorletu, kde patřil k nejvýraznějším postavám týmu. Jeho životní osud je poměrně zajímavý a Nana nám toho hodně vysvětlil v rozhovoru pro klubový web.

Na internetu se o tobě dá najít mnoho zajímavých informací. Máš kořeny z Ghany, občanství USA, ale většinu kariéry jsi strávil v Jihoafrické republice. Mohl bys nám pomoci vystopovat tvůj životní příběh?

Moji rodiče jsou původem z Ghany, oba se tam narodili. Můj otec získal magisterský titul na Kolumbijské univerzitě v USA a tam jsem se tehdy narodil. Krátce jsme žili v Americe, poté nějakou dobu v Ghaně. Moji rodiče se poté přesunuli za prací do Jihoafrické republiky, pochopitelně se stěhovala celá rodina. Chodil jsem tam do školy, proto jsem většinu své fotbalové kariéry odehrál v Jihoafrické republice.

Minulý rok jsi přijel hrát do Evropy, jaká byla tvá cesta do pražského třetiligového Motorletu?

Do Evropy jsem se dostal přes manažera, který také žije v JAR. Seznámili jsme se prostřednictvím mého trenéra, když mi bylo 15 let. Loni mě kontaktoval, zda nemám zájem přijet do Evropy a hrát tady. Byl jsem opravdu nadšený, že mohu vyzkoušet své schopnosti proti výborným fotbalistům. Cítím, že pokud se chci stát nejlepším, musím se na hřišti potkávat s těmi nejlepšími. To je ideální způsob, jak se rozvíjet jako fotbalista i jako člověk – chci se postavit se výzvě a vystoupit ze své komfortní zóny. To byly hlavní důvody, proč jsem se rozhodl přijet do Evropy.

V Motorletu jsi na podzim odehrál půl sezóny a vstřelil 3 branky, byl jsi v klubu spokojený?

Ano, byl jsem tam velmi šťastný! Všichni v klubu, přes spoluhráče nebo trenéry, až k vedení, se ke mně chovali dobře, cítil jsem se vítaný a jako součást týmu. Nebylo snadné usadit se v nové zemi, jiné kultuře a v úplně jiném způsobu hry, ale atmosféra v Motorletu tento proces značně usnadnila. Klubu jsem opravdu vděčný za vše, co pro mě udělal od chvíle, kdy jsem přišel a nikdy nezapomenu na dobu, kterou jsem tam strávil. Potkal jsem spoustu lidí, se kterými jsem se spřátelil, byl to úžasný zážitek.

Nyní přišla možnost hrát v České republice nejvyšší soutěž. Je to pro tebe aktuálně nejbližší fotbalový cíl?

Je to pro mě obrovská příležitost být v ligovém klubu v Pardubicích. Snil jsem o tom hrát fotbal na vysoké úrovni. Vím, že to bude náročná výzva, ale já výzvy miluji, chci fotbalově růst, střílet góly, přihrávat na ně a toužím být týmovým hráčem. Toužím po tom pomáhat svému týmu, věřím, že můžeme být úspěšní a dosáhnout něčeho nezapomenutelného.

V pardubickém klubu jsi již delší dobu, jak se ti tady zatím líbí? S kým z týmu se nejvíc přátelíš?

Miluji každou vteřinu svého dosavadního pobytu v Pardubicích! V šatně panuje pozitivní atmosféra, jsou zde soutěživí hráči. Všichni tvrdě pracují a jsou to hráči, se kterými jsem rád. Spoluhráči mi pomohli rozkoukat se a i díky tomu se cítím být součástí týmu. Komunikuji se spoustou kluků v kabině; Lee, Letáček, Junior, Emil, Halász – s těmi nejčastěji. A pak je tady Cadu. Ten mi od příchodu skvěle pomáhá, obzvlášť mimo hřiště. Odpovídá na soustu mých otázek a pomohl mi pochopit, co se ode mě jako od hráče očekává. S překlady mi hodně pomáhá také Lee. Od začátku byl celý tým velmi milý a ochotný, všichni trenéři a lidé v klubu… Jsem opravdu šťastný, že jsem tady.

Ghana, USA, Jihoafrická republika – tři země, o kterých jsme mluvili. Kde se cítíš být doma? A kde ti nejvíc drží palce?

Nejvíce se cítím jako doma v Jižní Africe, protože tam jsem vyrostl a strávil dětství. Také tam mám většinu svých přátel a stále tam žijí moji rodiče. Ale též Ghana má v mém srdci zvláštní místo, miluji tuto zemi, mám tam většinu rodiny, mé srdce je ghanské. Když se ptáte na podporu, tak ta největší ke mně míří právě z Ghany a Jižní Afriky. V USA jsem v poslední době moc času nestrávil, ale rád bych se tam zase brzy podíval a možná znovu žil. Je to krásná země, žije tam moje mladší sestra, byť je to tam úplně jiné, než v Ghaně a Jižní Africe.

A jaký je tvůj dlouhodobý fotbalový sen?

Mým snem je hrát fotbal na nejvyšší úrovni, ať to bude kdekoli. Rád bych reprezentoval jednu ze svých zemí na mistrovství světa a hrát Ligu mistrů, což je sen každého fotbalisty. Chci maximálně využít svého fotbalového potenciálu; Bůh mi požehnal spoustou talentu a chci každý den tvrdě pracovat, abych se zlepšoval, rostl a dosáhl maximum toho, co bude v mých silách.