A-tým | 17.02.2021
Každý měl Janka Hojsíka rád, vzpomínají spoluhráči
Minulý týden opustil tento svět Ján Hojsík (1938 - 2021), bývalý ligový fotbalista, který svou kariéru do značné míry spojil s pardubickým fotbalem. Nastupoval do ligových soubojů ve dvou pardubických klubech a jeho tehdejší spoluhráči na něj uchovávají jen ty nejlepší vzpomínky.
Ján Hojsík se narodil 30. srpna 1938 ve slovenském Kátově, který leží v dnešním Trnavském kraji. Fotbal hrál od mládí a v 15 letech se stal hráčem Slovanu Bratislava, kde prošel dorosteneckými celky, bojoval i v rezervním týmu. Po krátkém vystupování v dresu Skalice musel podstoupit vojenskou službu a osud ho zavál do Dukly Pardubice.
Hojsík dorazil na začátku poslední sezóny, kdy hrál klub nejvyšší soutěž a zařadil se po bok velkých hráčů, jako byli Zikán, Jarábek, Šonka, Vengloš nebo Kořínek. Svůj první ligový start si připsal 29. listopadu 1959 na východě Slovenska v utkání proti Tatranu Prešov, který tehdy vyhráli domácí 4:0.
„Janka si pamatuji už od doby, když přišel na vojnu k nám do Dukly Pardubice, jak se tehdy říkalo jako „bažant“, mladý hráč,“ vzpomíná na hbitého spoluhráče Stanislav Jarábek, pozdější kapitán trojnásobného mistra Spartaku Trnava. „Byl to velmi slušný kluk, na rozdíl od nás starých a zkušených a i proto jsme ho měli rádi. Jako ofenzivní hráč nastupoval na křídle, byl velmi šikovný.“
V pardubické Dukle si připsal sedm ligových startů, tým ovšem v létě 1960 z ligy sestoupil. Ján Hojsík se tak v nejvyšší soutěži minul se svým o rok a čtvrt starším bratrem Štefanem, který od roku 1960 deset let oblékal dres Trenčína, většinou v 1. lize.
Janko Hojsík v Pardubicích po skončení vojenské služby zůstal. Přestoupil do druholigového VCHZ a v podniku, který klubu propůjčil své jméno, také pracoval. Sám později vzpomínal, že v klubu strávil nejlepší nejlepší léta a po jeho boku rostla další dodnes známá jména: Procházka, Možíš, Kára, Mareš… „Jde na něj vzpomínat jen v dobrém,“ vybaví si v paměti Jiří Stigler, který hájil branku VCHZ v šedesátých letech a později se proslavil jako známý mezinárodní rozhodčí. „Nebyl to jen spoluhráč, byl to především velmi kamarádský člověk a k tomu výborný fotbalista, který mě jako brankáře na trénincích hodně trápil,“ vybavuje si po letech.
Když VCHZ Pardubice na dnešním Letním stadionu vybojoval v roce 1968 postup do 1. ligy, vrátil se mezi elitu také Ján Hojsík. Bylo mu 30 let, byl na trávnících zkušený, otrkaný, trenér Provazník i spoluhráči se na něj mohli spolehnout… „Janko byl mým konkurentem v sestavě, zatímco já začínal, on jako zkušený hráč už pomalu končil,“ pamatuje si tehdejší situaci František Cipro, který se později proslavil v pražské Slavii jako hráč i trenér. „Ale žádná řevnivost mezi námi nebyla.“ Trenér Provazník dokázal najít v sestavě místo pro oba.
„Byli jsme kamarádi, bydleli kousek od sebe v Polabinách a pamatuji se, jak jsme chodili na procházky s jeho synem, který je dnes v lize jako delegát,“ ukazuje dnes třiasedmdesátiletý Cipro svou paměť. „Byl to neuvěřitelně kamarádský člověk, vstřícný, optimistický, nikdy vás neodmítnul. Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád.“
V ligové sezóně 1968/1969 nastoupil Hojsík do 15 utkání a v říjnu 1968 si připsal svou jedinou ligovou branku, když se na pardubickém stadionu před zraky 5000 diváků trefil hlavou do sítě VSS Košice. Škoda určitě je, že ani v jednom utkání proti Trenčínu se na trávníku nepostavil proti svému bratrovi Štefanovi… S ligou se rozloučil stylově – v červnu 1969 v posledním kole, kdy se tým již VCHZ nemohl zachránit, bojoval proti Slovanu Bratislava, klubu, který ho hodně naučil.
V dresu VCHZ odehrál ještě jednu sezónu, poté rozdával radost v Sezemicích a také v Dolanech. Když s fotbalem skončil, nejpopulárnější sport planety neopustil. Začal se věnovat roli trenéra a předával své zkušenosti dál, i proto na něj dodnes v Pardubicích řada lidí s láskou vzpomíná.
Pan Ján Hojsík nás opustil v pátek 12. února 2021. Bude nám chybět a budeme na něj stále vzpomínat.
(Autor: Radek Klier | Datum: 17.02.2021 | Zdroj fotky: archiv FK Pardubice )
