A-tým | 24.04.2020

Už jsem ostříhal polovinu týmu, směje se Lukáš Pfeifer

První týden společné přípravy má za sebou také záložník našeho A-týmu Lukáš Pfeifer. Ten si fotbalovou průpravu zpestřuje svou oblíbenou činností, která se v tyto dny jeho spoluhráčům víc než hodí. Stal se totiž dvorním kadeřníkem pardubického týmu!

Máš radost, že už ses konečně mohl zapojit se svými spoluhráči do společného tréninku?

Jsem moc rád, že se vše pomalu vrací do svého tempa, je důležité, že s klukama můžeme být spolu. Hlavně že už se na hřišti pouštíme do společných cvičení s míčem, což nám už všem hrozně chybělo.

Patří k tomu i zvykání si na chaos v Nemošicích, kde velká část týmu společně bydlí?

Je nás tam trochu víc, ale máme dobrou patru a dokážeme se vždy nějak zabavit. Čili i tohle k životu naší kabiny patří; rozhodně nám tam není dlouhá chvíle.

Jak bys popsal první týden přípravy, která byla nekontaktní a tedy velmi netradiční?

Bylo to specifické, protože jsme byli na každém tréninku rozděleni na tři party po osmi hráčích, přičemž jsme museli dělat jen nekontaktní cvičení. Ale o to víc jsme si užili střelbu, centry, nějaké technické věci. Trenéři to připravili dobře, bavilo nás to…

Bavíte se také s fotbalisty z jiných klubů o tom, jak „koušou“ přípravu?

Jelikož jsme hráč Plzně, tak s klukama z Viktorky hodně komunikuju. Vím, že teď bude začínat také plzeňské béčko. Mám kamarády i v Ústí, tam jedou podobně jako my a začali v režimu, v jakém fungujeme i my.

Předpokládám Lukáši, že pozorně sledujete zprávy o tom, kdy se začne zase hrát. A uvítali byste prostor na nějaké přípravné utkání?

Situaci sledujeme všichni. Víme, že ve čtvrtek se to zase trochu posunulo, že bychom mohli ke konci května začít hrát soutěž. A doufáme, že se dostane i na nějaký přípravný zápas, trenér nám i něco takového nastínil. Snad nějaký přátelák bude možné odehrát, protože po dvou měsících tréninku jít rovnou do ostrého zápasu, to by nebylo úplně nejlepší.

Ty ses začal v této době věnovat i další záslužné činnosti uvnitř týmu, protože kadeřnictví jsou zavřená…

Skutečnost je taková, že už jsem ostříhal snad polovinu našeho týmu (směje se). Mám kamaráda z Plzně, který má Barber shop a tak mě před časem napadlo, že si nechám dát nějaké rady – a začalo mě to bavit. Začínal jsem někdy v září a byly to krušné začátky, kluci občas vypadali spíš hůř, než líp. Ale kluci se vrací, tak snad dobrý. Teď jsem začal dostávat zakázky i od realizačního týmu, po tréninku mi jde pod nůžky trenér Novotný.

Je to cesta, kterou by ses po skončení kariéry třeba mohl dát?

Já si myslím, že je důležité, aby člověk dělal to, co ho baví. Neberu to jako ztrátu času, takže když mohu, rád někoho ostříhám. A není vyloučené, že bych se tomu mohl někdy v budoucnu věnovat.

wff