ČFL | 22.08.2019

Kamarádství půjde stranou, říká kapitán B-týmu Tomáš Jiroutek

V neděli dopoledne čeká fotbalové fanoušky na Vinici od 10:15 hod. třetiligové derby pardubické rezervy proti Sokolu Živanice. Před tímto atraktivním derby jsme si povídali s kapitánem našeho týmu Tomášem Jiroutkem.

Pardubický B-tým má za sebou dvě utkání v ČFL, s rozdílnými výsledky. Co ve 2. kole s Duklou tolik „zaskřípalo“, že z toho byla prohra 1:5?

Byla to dost odlišná utkání. První domácí zápas jsme zahráli velmi dobře první poločas, drželi jsme balon, vytvářeli si dostatek brankových příležitostí a zbytek utkání jsme si vcelku pohlídali. Ve druhém utkání nám Dukla dělala problémy hlavně svým pohybem; než jsme se rozkoukali, 0:2 jsme prohrávali. Hned po přestávce jsme zvýšili aktivitu a začali soupeře přehrávat, odměnou bylo snížení na rozdíl jedné branky. Jenže poté jsme si vstřelili nešťastný vlastní gól, v závěru ještě 2x inkasovali a byla z toho pro nás velmi krutá prohra 1:5.

Ve svých 27 letech jsi nejstarší hráč týmu, jak je podle tebe pro mladíky, kteří vyšli z dorostu, těžké bojovat ve 3. lize? Zvládají to?

Na klukách je vidět, že se chtějí o místo v sestavě porvat, na tréninku pracují velmi dobře. Z dorostu přišli dobře připraveni a teď už je to jen na nich, jak k tomu přistoupí. Jestli budou pracovat v tréninku a zápasech jako dosud, tak mají dobré předpoklady v budoucnu nakouknout třeba i do A-týmu.

Tomáši, tvůj fotbalový životopis je poměrně zajímavé čtení. Jsi odchovancem pardubického fotbalu, ale máš za sebou angažmá v řadě klubů, od Slovanu Liberec po Spartak Kosičky. Jak se to seběhlo, že se z tebe stal takový cestovatel?

Všechno to začalo, když jsem kvůli škole na rok seknul s fotbalem a poté se rok co rok propracovával od okresního přeboru až do 3. ligy. Když se ohlédnu zpátky, tak mi každé angažmá něco dalo. Ať už to byl Liberec, kde bylo vše na nejvyšší úrovni, až po okresní přebor v Kosičkách, kde zase byla skvělá parta kluků a celkově všech lidí, kteří se tam fotbalu věnují ve svém volném čase.

Havlíčkův Brod, Ždírec, Hlinsko… Napadlo tě v těch dobách, že na podzim 2019 budeš kapitánem třetiligového týmu?

Vůbec ne, spíše jsem počítal s tím, že už budu působit v nižších soutěžích na Pardubicku a na fotbal na Vinici se budu chodit dívat jen jako divák. Není jednoduché skloubit 3. ligu s prací, ale zatím to zvládám a jsem rád za to, že to takhle dopadlo.

K cestě zpátky do pardubického týmu se odhodlá jen málokdo, řada hráčů raději zamíří do nižších soutěží, ale ty ses vydal do našeho béčka. Proč ses v zimě rozhodl pro návrat na Vinici?

Z důvodu pracovního vytížení pro mě byla priorita vrátit se co nejblíže k domovu a když mě v zimě trenér Řezníček oslovil, tak jsem s návratem neváhal.

Bavíte se v kabině o tom, jaké jsou ambice vašeho týmu v ČFL?

O konkrétních cílech se nebavíme, spíše chceme předvádět dobrý fotbal, jít zápas od zápasu a uvidíme, co z toho nakonec bude. Určitě chceme na podzim nasbírat co nejvíce bodů a vyhnout se jarním bojům o záchranu.

Je před námi utkání proti Živanicím. Derby proti týmu, kde hraje řada pardubických odchovanců. Jak se na tento souboj těšíš?

Na zápas se těší celá kabina a myslím si, že v Živanicích to mají stejně. U soupeře mám spoustu kamarádů a bývalých spoluhráčů, ale jakmile zápas začne, tak jde kamarádství stranou. Bude to hodně vyhrocený zápas a my jim nedáme nic zadarmo. Živanice mají zkušený tým a letos se budou pohybovat v horních patrech tabulky, my ale uděláme maximum pro to, aby body zůstaly na Vinici.

(Autor: Radek Klier | Datum: 22.08.2019 | Zdroj fotky: Radek Klier )